Úraz, který obrátil život naruby
„Spadl jsem z výšky, rozdrtil si obratel a skončil na vozíku. Najednou jsem nedošel ani na záchod, měl jsem permanentní katetr a nešlo nic. Manželka byla doma s malým dítětem.. Nebýt rodiny a přátel, kteří se složili a posílali mi peníze, nepřežil bych to.“
Dlouhé měsíce strávil v nemocnicích a rehabilitačních centrech. „V Kladrubech jsem byl schopen ujít pár kroků, ale byl jsem vyčerpaný, zpocený až na zadku. Musel jsem se učit znovu chodit. Byly dny, kdy jsem nevěřil ničemu. Ale měl jsem jasný cíl – zase budu lézt.“
Soucit škodí, respekt posouvá
„Lidi často na první pohled ani nepoznají, že mám postižení. Dokud nevidí, že nevyskočím ani 20 centimetrů. Ale nejhorší je soucit. Když někdo přijde a řekne: ‚Ty chudáku.‘ To je pro mě největší urážka. Říkám jim: jediný chudák jsi ty, pokud takhle koukáš na svět.
Potřebujeme empatii a respekt. Empatie je pochopit limity a nabídnout podporu. Soucit je litovat, a to člověka srazí na dno. A taky potřebujeme černý humor. Ten mě držel nad vodou – a drží vlastně dodnes.“